Odplouvám...

Jsem zářivou hvězdou na nebi
Jsem dravou řekou bez vody
Jsem básníkem bez rýmů
Jsem jen hudbou bez tónů
Jsem jak život bez radosti
Znám jen pocit samoty a bezmocnosti
Jsem kritikem bez názoru
Jsem vojákem nestojícím s ostatními v pozoru…
Liším se a nic na tom nezměním
Je to štěstím či prokletím?
Mé hořké slzy kanou do moře
Stále se prohlubuje mé hoře
Přeji si, aby tu byl někdo, kdo by mi poradil
Mou zraněnou duši jemně pohladil..
Však nikdo takový tu není a nebude
Za co mě tak trestáš osude?!
Do moře mé slzy stále kanou
Jako umírající růže mé sny a naděje vadnou
Z nadějí zbyl už jen smutek a žal
Není nikoho, kdo by mne miloval?
Jsem sama, opuštěná v celém světě širém
Topím se v přeteklých slzách, jsou všude kolem..
Mám bojovat za život a pohodu?
Ne, nechci přežít, chci už jen svobodu
Slaná voda mne obklopuje, přijímá mezi sebe
Tak jsem si konečně našla přítele…
Nezkrotný živel si pohrává s mými vlasy
Klesám až na dno plné tajemné krásy..
Zavírám oči, upadám do bezvědomí
Čisté a neposkvrněné je mé svědomí..

Odplouvám…