Ztráta

Květiny pláčou za soumraku,
domy se modlí před půlnocí.
Zpěv ozývá se z kamenného vraku,
zastavit kulku není mou mocí.

Na obloze Měsíc září,
chlad obklopuje její tělo.
Bezbolestně se na mě tváří,
sto andělů teskně pělo.

K zemi padá její ruka,
duše letí do nebe.
Nebyla to pro ní muka,
zima jí už nezebe.

Teď odchází daleko a pryč,
nevrátí se nikdy více.
Osud vzal na mě krutý bič,
už dohořela její svíce...