Hlubina času

Čím je vteřina pro vodu a čím pro člověka?
Než my pohneme svalem, z potoka je řeka.
Co jeden týden pro staříka,který může jenom spát
a co pro studenta, který se musí za učením hnát?
Co pro jepici jeden den
pro Zemi mžik - snad pouhý sen.

A přece člověk naříká,
že čas mu stále utíká.
Kdo zastaví se jenom tak,
kdo si nechá ujet vlak,
aby se bytím pokochal
a starosti své pochoval?

Hrstka jen - to umělci,
v jejichž srdcích múza dlí,
dokáží čas vrátit zpět
zasypat květy tento svět.

Však jak básníků ubývá,
šíří se nemoc škodlivá
- fantazie se mění v mýtus
a pohádky už prý jsou nevkus.

"Tu máš, dítko, učebnici,
žádní draci, žádní skřítci!"
Tak místo bájných rytířů
rodí se otroci rozumu.

Kdo vzpomene si za pár let
jak příběh uměl dovádět?
Kdo ještě slzu ukápne,
když netvor pannu popadne?
Kdo najde si svůj vlastní ráj,
kdo uvěří, že čaroval?

Zbydou tečky, čárky, písmena
básníky pozře času hlubina...