Poslední

Cesty vedou dál,
nás věrných už ubývá.
Příběhy jsou v zapomění,
kde paprsků slunce není,
teče řeka ohnivá.
Snad by ses mi smál...
Kotouč zářný mizí,
pryč je zlato ryzí
a já jsem poslední...

Kéž bys tu byl. Stýská se mi,
vzpomínám si na tvůj dech,
co mě budil každé ráno.
Už je konec, ležíš v zemi,
tam, kde není žádný spěch...
Proč mi jen nebylo přáno
zemřít, nebýt poslední,
a paprsky polední,
co jsem jindy milovala,
hrají píseň pohřební...

Příběhy též umírají,
v prachu ležím, poražená.
Kolemjdoucí se už ptají :
"Kdo jen tady vzdal svou cestu?
Kdo je tahle smutná žena?"
Litují mne, zdá se mi.
A já mlčím, slzy tečou,
a víří prach na zemi...