Panák v koutě

Připadám si stará
jako hvězdy hynu
budu sedět v koutě
s pavučinou splynu

V životě už nespatřím
krutou slunce záři
zemřu sama v temnotě
úsměv v staré tváři

Andělé mi budou zpívat
ti stínové zrádní!
Bojím se jich, i když tvrdí
JEN MY JSME TI SPRÁVNÍ

pozoruju změny světa
sama přitom nedotčena
jsem hadrový panák v koutě
který žije v roce VČERA

Pavučiny starých časů
uvěznily moji tvář
pravdu musím v hlavě držet
navenek se dere lhář

Nebudu tak sedět věčně
snad jenom pár století
pak mě někdo najde v koutě
a odhodí do smetí