Babička

Babička

V houpacím křesle, v prázdném pokoji,
zůstala opuštěna blízkými..
V pěsti tiskne dřevěný růženec, dobře ví,
že cesta daleká čeká ji za chvíli.

Vrásčitá tvář, ruce roztřepané prací,
barevný šátek schovává její šedivé vlasy.
Hlas její je stále tišší,
kdepak, ani šum listí už neuslyší.

Její modré oči už nikdo nespatří,
žila tady, ale už do tohoto světa nepatří.
Co cítí nikomu nemůže už říct,
zůstala sama, nemá vůbec nic.

Najednou růženec dotkne se podlahy
a rozpadne se v prach,
babička zemřela, zpět se už nevrátí….
Samota byla její vrah!