Deprese

Jsem nejhorší chorobou, smrtelnou nemocí.
Jsem ta, co není vidět, a přece všude jsem.
Jsem skutečnost, a nazývám se depresí.
Každému mohu do mysli, vždycky, každý den.

Mocná jsem nezměrně a neskutečně krutá.
Kde hnízdo naleznu, tam spálím všechny klady.
Když jsi sám a nevíš proč, hlavou ti to vrtá,
V mysli se ti usídlím, nepustíš mě z hlavy.

Vpíjím se do tebe, ničím tě týrám a spaluji
A strádej, trap se ubožáku, já nikdy nemám dost.
Ten pocit, který křičím, tolik miluji.
Mindrák, smutek, nenávist a zlost - tvoje budoucnost.

Až tě moje síla, rozmázne, a zdrtí.
Až hřbitovní průvod tvojí rakev ponese.
Až do hrobu ti házet budou kvítí,
zalknu se blahem – jsem deprese.