Pocit zmaru

Už je tu zas ten čas ošklivého smutku,
přemýšlení o všech skutků.
Cítím se tak sama,
cítím zeď, která je mezi náma.
Čas ubíhá, i letí,
však na každém rohu, i v srdci vidím smetí.

Nebe mi bledne a mění barvy,
ničí všechny moje malby.
Slzavé oči, brání mi pohledu,
všechny hezké věci mi mizí z dohledu.

Už je tu zas ten pocit zmaru,
kdy hlava vede se mi k varu.
Asi se tomu smutek říká,
když něco v srdci nechutně píchá.

Je to trn či bolest vratká,
jaká vede ke štěstí zkratka...?