Žal, vzpomínky a prázdnota

Před sebou vidím Tvé dlaně
A vzpomínám na ně.
Jak se něžně dotýkaly,
A se zlobami potýkaly.
Pracovali pilně,
Vzpomínám snad mylně?
Byly hebké jako vodní hladina,
A hřejivé jako velká rodina.
Vzpomínky se časem ztrácí,
A hledají si novou práci.
Slzy schnou a odplouvají,
Jen fotky ke mně promlouvají.
Co ty ruce, co ten žal?
Kdes ho našla, kde se vzal?
Možná také odpluje, ale zůstane tu něco,
Co myslíš? Může to být kdeco.
Je to prázdnota, které chybí ruka.
Jsou to pro ni těžká muka . . .