Verše

První pohled mi postačil,
abych poznal jaká jsi.
Pocit který se u mne dostavil,
co na to řict, proč tu nejsi?!

Viděl sem tvé zlaté vlásky,
hodné pohádkové zlatovlásky.
Oči ti touhou září,
tak jako pohled na hvězdu naší.

Krásně rudé tváře,
symbolizující nesmělost tobě vlastní.
Tak jako zahrada na jaře,
která nádherné květiny plodí.

Rty máš krásně plné,
jen si představ chvili,
které jsou tak vzácné,
kdy se naše ústa sblížili.

Copak je to hřích,
hrát si tady s verši?
Když o tobě tu právě sním,
abych slovo já změnil na MY?!