Čekání na lásku

Tmavá mračna se po nebi honí,
po cestě jde dívka a slzy roní.
Smutná je a strach má,
připadá si na světě sama,jediná.
Je krásná,smutná,nevinná,
nejradši by se hned zabila.
Nikdo ji nemá rád,už nechce žít,
proč to tak pořád musí být?
Lidé se od ní odvrací,
dělají si z ní legraci.
Černou barvu nosí přece,
jinou si nikdy neobleče.
To že se jí líbí hřbitovy,
hned tak každému nevoní.
Bojí se lidí ale silná je,
proto se hned tak nezabije.
Čeká jen na toho jednoho,
život by dala za něho.
On ale stále nepřichází,
něžná láska stále jí schází.
Až dostane od chlapce růži,
až pohladí ji jemnou kůži,
až pošeptá jí mám tě rád,
tak už nikdy nebude se bát.