Malá mořská víla

Malá mořská víla
ve vlnách si žila,
slanou vodu pila
s rybkama skotačila.
V hlubinách o světle snila,
co je bolest, netušila.
A tak byla, nebyla,
prsten napůl zlomila.
Jeho oči ve snách vídá,
čistota, láska a bída.
Mořské dno se těsným jeví,
chce vystoupit na ty břehy.
Bosý dotek její nohy
mění břehy v jantarový.
Mění moře do červánků
každý dotek jeho spánku.
Zrada lásky srdce svírá,
i v moři je černá díra.
Blízcí radí, vrať se zpátky,
zamkni dveře do pohádky.
Duše bloudí mezi světy,
kde je ona a kde jsi ty?
Tak se malá mořská víla
v oceánu utopila.