Noční píseň

venku je tma, noc tiše zpívá
noční píseň tak dobře znám
když sedím a poslouchám
když sedím a nemyslím,
jen vzpomínám.

ikdyž nechci a možná o to víc
si přehrávám to, co stalo se
a brečím, brečím nad tím vším
jenže, pomůžou mi slzy?

mám pocit viny
kdo nemá ptáš se?
já nevím, teď myslím na sebe
na to, co stalo se a kdyby tenkrát
vidíš..už zase je to zpět
nemůžu dopředu, nemůžu nazpátek

smět vrátit čas, jen jednou, jen pro ni
kolik slz stojí odpuštění
kolik slz a čeho ještě
brečím..ale necítím se líp

kdo odpoví mi proč? proč se to stalo jí?
proč to jen udělala, proč život vzdala, proč?
čí je to vina, kdo za to může a když ne já
tak ona snad?

tolik otázek a zajímá mě jen jedna odpověď
dáš mi ji?
já neumím odpouštět sama sobě.
to neumím..

venku je tma všechno je do ticha ponořené
je ticho jako tenkrát..
pro ni ticho a tma navždy, smutné a trvalé.
kde byly moje slzy, kde se vzaly teď?
proč nejde vrátit čas? proč nemůžu jít nazpátek

vím, že se nemůžu vrátit a vím že nemůžu dál
dokud neodpustím
mám slzy na řasách a smutek všude
a vyčítám, sama sobě. já si to vyčítám.

nauč mě odpouštět.
začínám..stavět kolem sebe zeď
část mého já křičí ne,
nauč mě odpouštět šeptá ta druhá..