ČÁRA

Chtělo se mi křičet,
nemohla jsem než jen brečet.
Řečí těla řídit se nesmí,
vždyť rány pak se těžko hojí.
Krvavá rána udělá strup,
a opadá jako dub.
Ale jizvi srdce,
jen málo zahojí se lehce.
Proč paměť slouží jen ne některé dny,
vždyť se můžou rozplynout jako sny.
Každou noc o tobě sním,
už se trápit nesmím.
Čáru zatím musím udělat,
a jen v dobrém vždy vzpomínat.