Zvrácený básníku

Zvrácený básníku
směješ se mojí
smrtelné křeči
Zvrácená tuše
ze žaludku
probodlého
tvým perem
mířils na srdce
ale na to je
tvoje pero
moc krátké
ztracený básníku
zvrácená duše
nenajdeš se
v zabíjení
druhých
dokud se
nenaučíš
pořádně mířit
a možná
že to nakonec
zvládneš
asi dostávám
otravu,
ta tuše
to byly...?
říkáš ano
takže to
co tu teď
zvracím
jsou vlastně jen
vzpomínky
... jak ?
si je dokázal rozpustit?
a znovu je
do mě vlít
zvrácený básníku
mého života