ZA BRÁNOU

Na svém místě sedám roky,
stejný dres, šála i vlajka,
kam však vlastně patřím?

Obloha, nebe je jasnější než dříve,
všude, zdá se, vidím jen rudou,
za chvíli zvedne se les našich rukou.

Dívej, míč skončil v síti,
je krásné, umět si vykřičet hlas,
soupeř začne teď klíti,
nechci tu být, až vezme ho ďas.

Za brankou sedívám celá léta,
snad nostalgie z lepších dní,
jsem to však pořád já?
Jsme my stále stejní?

Navléknu stejnou výzbroj,
tak jako každý víkend,
proč ale zdá se mi to jiné?

Ne, nejsme stejní,
není to tatáž radost,
zapomněli jsme užívat si mladost,
prohra nám chutná slaně a trpce.