Drtič

Kopřivnický drtič

Projeli jsme spoustu cest,

než vyzkoušeli, co to jest.

Hec dobrý, však déšť byl proti

nechtěl, aby z nás byli další exoti.

 

Svaly nabušené,

srdce touhou rozžhavené,

dokázat jednou za život,

co je v nás naučené.

 

Déšť sílil, na startu z nás kapalo,

ve Frýdlantu, už nádraží mávalo.

Sto chutí skončit, odjet domu

mozek řekl…

„Jsi lev, postav se tomu.“

 

My do kopce, déšť nás zdravil,

spoustu cyklistům kola spravil.

Bahna všude, nejvíc v kole,

kola pokládají, děkují vodě.

 

Na Lysou my dopluli

proti proudu řeky,

odložili své kola,

zahřáli se polévky.

 

Zde padla otázka,

jestli nechci ruma,

jenom jsem se usmála,

viděla se doma.

 

Zaplatili v mokré měně

i tam se voda dostala.

Na zahřátí lupla rum,

hlavně, že sem se ohřála.

 

Usmála se, batoh vzala,

že se aspoň převleču,

vytáhla z něj sáček z věcmi,

koukám dovnitř, voda i tu.

 

Tož co, vykroutila, nahodila

na ta ty mokré věci,

každá vrstva se počítá

bude teplej přeci.

 

Opatrně sjeli z Lysé,

rumy ještě hřály,

dojeli zpět na stadion,

tam se  čísla losovaly.

 

Na tu smůlu, na počasí,

které dneska vládlo,

vyhráli jsme drinky, tyčky

a nějaké prádlo.

 

Pak už jenom dojet domu

do té naší vesničky,

hodit sprchu, uložit se

do té svoje postýlky.

 

Dobrý pocit, dnes vzpomínky,

na počasí minulé,

další rok my za sluníčka,

zvládli trať jak formule.