Absolutní pastýř

Napsala mi

pastýrova Rubikova kostka bezrozměrného rubikonu

která mi rokzreslila posloupnost bytí od orgasmů pravěku

až do dálné čtyři milardy napřed vhozené kobercové budoucnosti

která ale není o nic zajímavější než prazroj nebo vykřičník marokánky

 ¨

Kéž by tento nebohý smrtelník

mohl odhodit neukojené slovo teď

rozložené v lanech svého půdorysu prachu

sil stádního nevyslovitelna

uzřeného koncem údělného provazu

dvojníků filosofické velikosti zetkaných

pokýváním naturálií hlasu

komnat samých dříme hřívou hole

Absolutní pastýř

tráví duchovní maso mostů barev ze stropu

po střívcích trhlin mosazné krmně galvanických článku

nevypuditelného jako síla klíčivých květenství větru

jemně podezřelého z nevábných renomé družky lístků

zdaleka méně viditelných než nalézaných

nejjedinějšího portálu

dynastie strun enormních dimenzí

neukovatelné kotvy neukotvitelna

 

Avanturínová Punčocha

z fialové průsvitnosti obrazných fólií

propuštěných slunečních paprsků

ze zajetí dvou drátěných pletenců krabích klepet

stoje mezi příslibem a odlivem

štká melodie svářících se nových kultů

mizících zmíjí nebe a jednou zemí rodné vsi

jasně zářící životní uličky breku

hledající okamžiky vzácné a pilotní

 ¨

Hliněný džbán plný otisků pivních znalců

je podobný odleskům zralých vrhání

konce začátku nevinně shledaného

zářných tigřích astrix vzletných ponuře

aspirací dechových páteří ničených přístojností

z nichž kořen vyčnívajícího je kořenem levé ruky tmy

strašlivého světa všech ladně prolévaných démonů hmot

kde utkána je vědoucnost uvadlých věků traversy vice versy

A život zaševelí ještě jednou z dobrých jar tichých tisíců jasů potu

kde absolutní pastýř a Divotvůrce

příčně tká po kruhoví kvint světla

ohnivou partituru extrasence

jakou oko lidské po věky trvající solárií nevidělo

ona vklíněná do budoucnosti sálové dynamiky velvetových multiplexů

a boxů letících sedaček před osmihraných zrcadlovým sálem šešti sfér pater

budoucí cinematrix hostií zábavních a prokrastinuících vigílií inovátorů lobby filmů

ze staletí následujících kdy oko samo vytváří obraz který rádo by popatřilo

utíká rozpixelovaný tandem mezi ním a velitelem  zasplašení

aby ilustrovalo svou drahou nedohledně neopakovatelnou vnímavostí

po které samo by lačnilo již šest set sedmdesát pět let

od dob kdy mít sochu z masa bankovních kůží nestačí

 

A hnilobný všední oběd této kabelové kaše se tráví dál

zběsile a příliš aby se neumodlil za padlé lidstvo pod stříškou nebes

kde schodiště hájeství andělského vypravilo svou bledou nať

a nakládá si k snídani oka podobná pravotočivému světelnému vejci

upřenému směrem ke katastrální mapě muzeí všech mediálních pořadů věků

potažených mramorou plísní z letových salámů myší střev sto miliard kliknutí

a pavoučích kočiček zlatavé jiskřičky stesku posledního lidoopa ideologie bez technologie

který nemá úvest humanistu do sladkého spánku velkého podvodu nového jubilea

ale vystavit mu skvělý pomník iluzí za jeho skromné síly před čipovou karmou mozkové stratosféry

¨

 

Dnešní zahrady ulic jsou plné politckých klaunů morálního kýče

pokoutných větrníků a ocůnů mezi čaroději s plandavými pouzdry životního zbytí

tam lebky pravého oka prodaly slepé larvy asfatově vyjídají protošedi každodennosti

a monitorující masařka velikosti atomového knoflíku amöebeova prstence

upřímně žehná pijící nektar třepatajících žebříčků kast bezpečí

po nichž místa ve stoncích marsických a zemských měsíů umírají zhasnutím verše na parte

visícího starosty na připínáčcích vyrobených zářným pokrokem života doby bez cukru

 ¨

Žně zatopených skalic padají po modři úponků čistých čar dvaceti procentního smogu života

kají se na líčcích ouhou plající plonky myši ozdobené jen šibenící farmaceutické léčivé chrpy

kde vazataj lektvaru zřítelného kvete okounům na capráš byrokrata jak

absolutní pastýř

kraje solárně rulového stárnoucího netakřka

řetezící prasklinou upoutanou ctí na helix skoro demokratické zralosti

pijící hněvivého osla jehož jesličky jsou školou taneční masky kapitalismu mateřídoušky zelené

pomýleným časem věci usilují o vykořenění fantazie dětské zmije

kde síla úchylného dechu je zbytkem znásilněné bouře zpráv včerejších

ty existují jen jako tichý sad klidné oázy před vypleněním

s vlasy vztyčenými od připálené třešně řízků plných státních kuřat a bolehlavu

budoucností která neodešla neboť jí nařízli achillovy šlachy mrtvým exilovým lososem

aby zůstala v houbách minulosti prorostlých klobouků bran normalizovaného vědomí

jež seslala dolů nová antropomorfní motyka uštknutá stvůrcev kacířských představ morfické panspermie

věčně zůstavené mladostí původu na paloučků vodopádů hříchu blafajících bytí

a závislých motýlků beroucích se před podepřenou stodolou roztřepených konečků manželství doků

vyslaných hřejivostí kousíčků rozčopovaných hnilobnými kostmi lekce z povolání

kam zrcadla obrácená v charakter doby lekají se sebe samých

a utíkají k branickým branám na jedno vychlazené  vědro špásné spásy

 ¨

Vodní mlýn bude skořápkou kde ve stínu se krade cikásnké vejce

a zlatnické roztržitosti jsou prokládány stranickou pokládaností

zbylou jen popelem vteřin pramenných neboť

Absolutní pastýř je orlojem dalekosvítích myšlenek

tlukoucích po podešvech hřbitovů rozpolcenou rodinou řek

a hodin shledaných buřinou roztroušenou po hřbitovech fašištických vojevůdců

 

Tam jediní budou neskonalí v jasu olbřímí na umělých zjeveních

proděravělí lepkou eskamotéra jako električtí pijani atomové politiky

podzemní vodou minerálních kapek plačících zůstanou baroni marodů jen přídělem

nenechavých slz probdělé noci dělené dávkami na nepracující občanky krásna

které se smějí vidinou azurového jara s anténou signálu na hlavě

jež navíc stimuluje pomačkaný klobouk mušky zastřelené nezastřeleným neklidem

a z dálky se podobné tváře všivých světlušek opájí bezelstně promrhaným životem

načež z dun zahlédnutý jen strunou brnkne pijavici o pitkou nepřítomna

aby v mořských řasách zelených zemětřesení volal o pomoc mraveniště vteřin lidství

 ¨

Odbývaná fůze hodin milénií spadne z tohoto nejapného poledne

jak snob hnijící přepásaný šerpou radostné sítě ryb vesnických

mučených na hřbetech dálných cest zbývajícího štěstí lidu pohrouženého prázdným toužení

a asketických náhubků kachny s boky obkroužené lásky

které nadívaná hostinské vyšlapala před knajpou za obvaz odkazu

zbývajícím štěstěnám proměn novým účastenství na hře jak se drbat harfkou v rozkroku

 ¨

Kahánek ve sklíčku je věčným škraloupem na flíčku nymfomanických borůvek

škrobených míčkem postruhů součtů milenců a kaštanů líbajících uši slušných podvodníčků a pasáčků

hybných pánů plesů společenské nudy a v ní usínajících  chodidlech langustou přežrané smetánky

jejíž páníček jí dává mlíčko na líčko božích kalhot od semene potřísněných servírkou v zákulisí

která je čirá  a levná jak krystalický měsíček v náručí hodových raušů vrhané milenky

strádající tím že  její protějšek není kurva nebo nemyslící larva v krabičce od sirek se zalepenými ústy mrtvých kuřátek rozkoše

 ¨

 

 

 

 

Otroubené pytle plné drzého vakua jsou nuceny provlhlými chodidly

volat na psince a kravince našinců pohledem opředeným od ucha k žaludu moudrého člověka

který není doma ani tam venku prostě není cestuje nebo se ztratil nebo je to nahý stojící prezident rozpínavého zákona mladší spodní brady

neboť absolutní pastýř je veliká budoucnost za malou ctnost která vymírá

a jezdci falešných hráčů postrojů jeho pegasů neusínají v lůně nesmrtelné bachyně

ale prahnou vidět prorocké špízy duchovního supermárketu a maldororovy kapsy plné propastných dealerů svědomí této živé krásné chlévské mrvy doby

tekutá na vlastní sluchátka kterými proudí odlidštěná hudba umělých póz třetího tisíciletí

po kterém s největší pravděpodobností lampiček hasících kyslík

zbude jen kradmá a nevýrazná hromádka sutinek a křoví prachu těch několika málo přeživších

 ¨

Nač více prosit lepkavou hospodyňku za dalekozrakost kozí mysli

když sýpky vytaseného zítřka jsou pouhými překříženými hnátami hodnot

a suchými vidlemi přes naši současnou povidlovou nať vylitou na hlavu mládeže

kdy dvě stě tisíc svící žhne obézně přes polekané za špatnou obeznámenost

a jara se uvolí uvolnit si do noci čnícím klidem lascivních zákonů klína

vytahaného ze sýpky plné vidlí a emanací slepičího jazyka přistěhovalců kuřinců

jen absolutní pastýř

klímá na jedno oko pod měsíční hladinou kde hlava potápí dvě malé ptáčátka

utíkající na jih plouživě a mírně ze světla světa vybledlých kočičích hlav

jakoby uspávané marnotratnou a jednotvárnou vůní všech jedoucích věcí dálnice do pekel

zaváté na točících se jatkách zvěřin této západní konečné stanice drůbeží polokoule

v radostech jedné noci jako řítící roadmovie postavené ze scének se smítkem radostí

v tocích matek zmatečného odporu honosí se debilita z paláců falešných múz mírové noci nicoty probdělé páchnoucím sýrem elementů čpavku a hniličky setřené pivní pěnou

a tlachavým bezvětřím venkovního mrazu který je otáčen kočím jako díl divných seriálů bez náboje vtipu a lesku

 ¨

A absolutní pastýř

lusknutím sfrkne ze stolu mozek zadávených davů pompéznosti někdejšího čaroděje

který nechal probdělá tázání na motocyklu věčnosti s děravým a hlučným výfukem

aby se neustrnadil ze stříbrných koberců sousedčiny zátoky ze svíčkové omáčky a neoslazeného čaje

můžeme-li jej vůbec nazvat její řasou či dobytou zemí čivavou cizích dálek za porod a gigantickou nocí

jejíž vylodění je možno podotknout jen ploutví řezanou řetízkem hrdým visícím na říčních koulích duhy

spatřené jen jícnem jezerního motýla posypaného vášnivým pískem z řeřichy a pikové osmy strachu

ve sladkém dechu zálivných rudých smrští oceánských na plavbě k jiným purporovým rasám

které si zapomněli kostěnou náhubku na topůrku skluzné a křehké podlahy udivující masy chladného lidského ledu srdcí

a podélně vysílaných stahů jejich nemírně tepajících chlopní vykotlaných kotlem kozlích a beránčích apelů zašklebených ze svých týlů a strašidel dávných ruin zničující výchovy

 ¨

 

 

 

A přesto krkček koťátka byl podřezán na měkké patra laskavých posedů klamných požehnání

posypaných sýpkou písků šišinky šíleného skladatele řítícího se k asociálům fikce a rebelům anti-příčin řeholní revolty

rozdrcených vzpomínkou na hřbitovní něhy miniatur a klaviatur podmanivého sluhy sugestivní báze

poodkryté jen nahostí jemné matnosti slin a rdoušených pachů na závratné lodi plné červených šatů

a lesků jezírek a důlků upírek neznámé tváře v níž jsi obsažen popraven a sveden

nad chudou sondou zrzavých blonďatých a černých vlasů trhaných ramenem lotosového obra

odhazujícího obrovský pyj jako oštěp a shazujícího kosí skoky k letcům pyšné a bolné noci letargie

tříštící se o malost Molocha pěstí bukového ukulele jako řád závratného rozvrácení mladé dívky při popelavé mši o kterou zavadila společnost jen aby mohla trénovat svou ohnivou a soutěživou přetvářku

která  je rovněž absolutním pastýřem jako by ti jí nebylo dost

a stále proti ní jsi bojoval udatně rytíř mladé posedlosti bez uhnání bez možnosti přestat dýchat jejich smích

Ale rotační raněné a podlomené kuří oko bílých hvězd sebedůvěry a systémem vyhnané sebedisciplíny

se bude soudit o existenci modravých křídel jasnozřivých vidění neboť poslední víčka padla za nejvyšší činitel těchto aktivit a není nikdo kdo by nahradil atentát a mandát proroka dneška

a pátravých očí a uší slídivých a neústupných jako obouručné sutinky dutin na jalovém podstavci pietní tanečnice ztrácející státní rovnováhu

která navíc ztratila rovnocenného partnera ladnosti v  historickém průběhu století čaroděje

a trnové madla hrudi s raněnou panenou článkovce bojovné velikosti

hýbou se na povrch strašlivou úderností pachu a křídel chodidel vačnatců

 

A prasklé tkanivo bot světa jehož panny jsou veselé a jsou stále blíže znaveny výdobytkem všech myslitelných  věcí na místo vzácných momentů

puklinami prosvítajícími sami sebou jako jantarové oči již mrtvého bodhisatvy

škudlícího raněnou úctou uzlíček falešné pokory a moudrosti někde v asijské stepi

aby se vyznal ze znalosti rukopisu jedné vesmírné dlaně a přitom prznil děvčátka nedorostlá

ze zakázaného ovoce ve stoje nebes mířící klenbou tíživého čarokraje neexistence času

krajně dobývajícího jeho povrch jako bytostná tenata hýždí

absolutního pastýře

jenž nebyl ani mužem ani ženou ale šestým vábnicovitým pohlavím patriarchy

slévající lásku neshledanou na krčcích neviditelné étherické dužinky mizící duhy mýtu o stvoření

svorně zdolávanou a shovívavě čerpanou nad okřiknutými výkřiky nezničitelné iluze vydané u okénka na sezdání ryzích mužů zasévaných muší dírou zemské klíny plné poločasu rozpadu hřbitovní hlíny

a otruby míchačů záští a metafyzických žump delfských odvarů za předpovědi hrůzných a černých investic

slabších než dnešní reprezentativní peloton elektrické & emblematické taneční extáze spojující divoké futurické baroko s nadčasovou kulturní hororovou parodií na cyklické vykoupení mnoha set milionů životů vyžvýkaných mladým působením drogy a jejím rajským oparem negativní skvělosti zdánlivě nekončícího a ventilovaného blahem primární nevykořitelnosti lidské bytosti

spájené  a spolupůsobené pozřeným chlébem a pusou na dobrou noc od samoty a křivdy

tím prázdným dítětem  chřadnoucím o šesté raní spílajícím že ničeho nebylo dost a vše musí mít dohru nějaké post-existenční afterparty kde surfující blaženost krásných a prudkých žen vane přímo k ohňům které sis vždy přála navštívit ale zůstala před humny

jen v plavkách stála na okraji tvá duše od lokajů tvé židovské babičky

naporcované v  cestovatelském kufru plném nicotných černých děr a knih od velkých mistrů

nasbíraných okolo jak síra šla kolem tvarohu tvého krámu podél krému uší  divany volné samosprávy žaludků pižlaných nějakou fast-foodovou sračkou

a truchlorouškou šantánu v šapitó z budoucnosti bez kamer a bez čoček ó jaká to vyvolenost nestřídmé netečnosti ruko prozíravosti

jako ty ypsi-love na patře moravské energie absolutního pastýře

volajícího hesla na jediný pravý význam těch

kteří tvrdí že pravda je jenom v jejich srdci čpící & závistivá  & zkyslá svou nabubřelou smrdutostí a vyrážkou chodidel přičemž prsteníček na noze je nějaký nicotný vulkán sražené krve za chtivost a plačtivost generace

 ¨

 

Loudavé sluchy z líhnoucích jater alkoholového zjetelení

vidí jen černé uniformy  a neustále silulety mizejících pozitivních bytostí

tvářících se však velice neutrálně jako bratři bez paží a očima v zadu s týlem bez tváře

opakem vlastní výstupné určitosti na marách zjižené stříbrným kovem bělostných tunelů nozder

v naprosté modré sakrální skalici žní bluesových kolekcí tam kde klokoční kati nedotuší

že absolutní pastýř  cítí i přítomnost velbloudího cvrčíka v miradoru přečistého řečiště kvílení archandělských knížat

vraždících z vyššího nadtušení blízkých chlorofylů mazlavého hieroglyfu

který není přírodně piktoriální jak by se mohlo po všech vítězstvích švihaných srpečků zdáti

ale má dlouhou bigotnou řeč souznačnou  jak zlatavá něha zenitu kontaktních čoček

praskajících a stavějících budovy rozpřažené a spektrální

po megapolích mračna mhou tápisérií tápavé tak jaksi zimomřivě

až do tříčárkového fisu letních ladiček těla tam kde motavé motýly mořské jsi pěla

abys finálně předení pantů dveří černokněžných muk tkala

 ¨

Tam dva blíny na zlém rubu dne

jak velkolepá synthéza absolutních paství a pastýřek jsoucnosti kanou nanočásticemi

poďobanými do meta-očí vstupujících neostyšně na scénu sta dekád příštích

jak podmíněná strana životní druhé smrti

kde hrdlíř proudů v záhlaví rybáře vzal si pannu za škvora v nahluchlých loudavách hlav

kde smršť oceánská vypatlala pachtivě ploutví secesního ventilátora

uskutečňujícího slavný gondoliérský polibek s poklonou francouzské riviéry

jako šejdíři třepou sivým zobákem a hnátem hřbitovů jak spalovny na vonné mařinky opuchlých

malých nemluvňat vyňatých vlaštovčím nosem nesezobaných stříveček myšek

a máhajících vahadel pábivé nad mhy

kde rostou rty z rosy na kmitočet let ještě strávených pastvou nad orbitem

osluněným šilkující a šislavou paní která zdánlivý obsah spících hrobů měla tkáti jsoucnem žilkoví rozpadlých ztrouchnivělých tepen

jako kmenty potrhaného roucha zdánlivě mrtvé oslice tvarů oživovaného

visoucí po vpěněných stříškách vysouvaného rtu ze světla do orgasmů plasmy

v jediném okamžiku nabývající miasmy vdechující krev revolučního léta

a přimknutá střásání milostí nad lupami girlandy bez šeptání růží

tam mrtvolné proměny nadívají se lenošícím hřbitovem

kde ztracené funkce rozkladu jali se naléhavě psáti nenahmatelné pulsy dopisů

žvanivého rozhučení a půl dnů lačně umírajících oslů za demonstrací jogurtů vláhy a bílkovin asiatek

přetavených přebroušených brusičem krmných adventářů a diářů obnažených humilliem

a lelůjou čarovného pašíka neskutečna z obrazu nadvěčna až k vám do přítulných domovů obrazů

jako inflační modelové postavy do kterých nám dal otcovsky nahlédnou nerozkryptovatelný Yves Tanguy avšak všichni hrdinové zahynuli jsou mrtvi není to špatné šlapání po kostech otců můs

neb i oni byli lidští a nelidští oni prorokovali zákony a poté je porušovali aby vyhráli svou osobní bitvu i bitvu nadosobní

začínající na ypsilón & alfa & omega bez malířských škol jako katafalk katapultující obrany obraznosti

napodobující talíře létání smrti bez kosy plasmy jen s čepelí zrezlého kovu emoce starého bagru těl

kamaráda a savce jež plní nos tím dávných prachem hvězd jako milenka celebrit

perenny zmámitelné soupravou doubrav titichánů a tutanchamonů

vypravených v bánánových bednách nikdy neustupujícího konzumu na pochod jako poslední podvečer explodující brázdy teroristických kapitalistů bez pěněžního charakteru podstaty jejich prázdnoty

zmírajících v levobokém politickém spektru marsu odvinění z prohibice nesplněných představ

které se proměňují jako králova a prezidentova stolice přimíchaná do obecního vodovodu

na kterou se lepí filmoví zpuchřenci umělou vagínu aby zablátili jejich čas výtvorů který požírá jejich duše

kdy řečníš o krásných problémech minoucích se s účinkem u posluchačů

neboť i oni měli v nedělních jícnech u talíře tvrdou pečenou kachnu a bílé portské jako dovětek kaviáru

který jsi nikdy nezkusila neboť jsi se nevyspala s davem plicních tumorů na pitevní desce plné šafránu

na pitevním ráčkovi řeči bez harmonie a rousavé rýhy lilionů a liliputánů

na pitevním chirurgickém voze krásném jako lesknoucí se kapka vysílaná filmem na setkání nové policie doby která probodává zlé myšlenky tvého úspěšného snáře

ti kteří se naučili žít jako nebeský absolutní pastýř obrany zlého snu který není třeba bránit

ani přiživovat jako krásnou touhu je třeba pobídnout aby se nenašla v nesprávných šatech

a plamenný konrád a manfréd exemplářů s dosud nepostavených muzeí a center

na vůbec nevzdálených ohvězdnicích parabol megapolí hvězdokup

které se ráčí pohybovat rovněž nadsvětelnou rychlostí ve formě hub

neboť jeden píše že tahle města a tahle planeta bude zároveň posuvným plavidlem

nejen napříč tímto hyperprostorem ale napříč všemi dnes neznámými dimenzemi

které je schopna tahle ráčkující klerulantka zvaná konklávní freska mysli

kdy navštívit jako trousící mirabelky deště schované budoucími uzly let tvůrčích cest

na fugách a partajích partitur zjevené eskalace eskamotéra a mimozemskéhio kaskadéra.

¨

V momemtu kdy absolutní hrobař dostranil se k řádkům čarovníka

bezduchá předstélka pochyb objevila se u něho v tanku pozemském

kde berenice pátravá jak beatrice barunka loví smrště pekelných očí

nebojácných ve chvíli plazících se bujení keřů

než pavlány zavlajou uzříš střižny nitra a já tam vlezu

jako svítivá divná dřeň na kartáč křenu za kořen moruše a sršně

vyplaveného božským celestínem plamenů falických majáků temnot

prolknutých po sklenicích vize mikrodotů v mikrobech deště čpavků rozloženého do alternativních hmot

cisternového vozu mlékostříbrného hesla na oblacích oblohy rámu té druhé

vybujejivší do vybujejivna jak hřevna stranozenitní kouřové tlachy o zvláštní nesourodosti rychlosti

jedné liknavé podařené osobnosti bez lidských kontur a rouhavých tortur

točících se jako astrální astroplán v pračce mauzoela veřejného zdraví národního smíchu

po němž bys nechytil ani bříšní křeč ani řeřichu

neboť proniknout do barvy masa dobou rozlomenou uzeného

je jako podlévání milostné v přepodivných hmatatáních  kdy vzhlížíš ty

nejvokalizovatelnějšími tonalitami podružné šterbiny střepin

pronikající do stropů ovocných a jablečnějších manzajů  pečetních sester

smírně vedených za šírnou neproměn-lidovost  té lidské bestie mých dublérů a překladačů

umrlčích pachů velkých spektrálních pivoněk růže-světelného aktu-linolea kde bifidus spánku háže klíč

k tisíceré duši oblohy nespatřené nikdy nikým jen neviditelnou chaluhou

mezi dalekohledných ostrohem a mikrovděčnými emauzemi zítřka

který je velký jako kánon všech svitků podél galaxiomíz a kanónů na galénách stoletých plaveb kosmem

nadsmrákajících se pod rovnoměrně postupujících eskalátorech nahluchlé třtiny hloubavého pokroku

milovonně zasaženého ementálem zahradničících na démantem sloužících nám často  tak souhbitě

za dužinatku nehlesných lagun prospěšné činnosti křemíkové víly

v nichž se koupe asgrostatutární chameonka rozvahy

jako drahovlasá všesvětová amazonka pracujících vyvrhelů stesku v okamžiku nesmrtelnosti

kdy vše uvadá a ty si nemáš s sebou co vzít  jen tíhu toho Čím Jsi

jen espiritek na kteoru meteoru bytí jak kupím na komety podivných  hodinových hotelů plných smrskávající se kundy existence

postavené z materiálů dosud nevymyšlených jen retušených a houževně sněných

abys je miloval cestou hláskovím dlouhých tunelů kterými se podepisuješ na řádečky bolesti

jíž ses dokopal až do směrů kam kašlal svůj chrchlavý šrapnel jeden vodivý element

té obrovské hostiny konferencí hnilobného halucino-tvorného procesu kritického klíčení

prolézajícícho parlamentem všech končin kontinentů světa

až po zenit ledního medvěda který zíve nad nejposvátnější deskou zákoníku

aby si vytrhl zub i se smaragdovou mouchou a ta mu to oplatila jen umdlým pokynutím k odchodu

a nenuceným požehnáním lezoucím šterbinou v plotu velkého kafírového švába

jehož bratříček savant zavírá průvod skříněk ve smírných ratolestech mnoho nepozemských eónů

tvářících se zalknutě a uzavřeně v bedínce s pelerínou princezny kterou i Merlin odvážně miloval

neboť on svedl pouť za století a mohl se vracet jen jednou aby ti našel náměstí

neboť bazar a inventář antikvariátu obsahoval ke dnešnímu dni

pouze šestnáct pronajmutelných a tři koupitelné stroje na loupání čokolády času

dva vypadající jako piána z minulých let velkých klavírních prstů

dva prolezné na atom červy jako shledaná jablka prvního biblického dne hada

tři letní modely s virgulí a možností přesedání ve vzdušně dušené hrušce časo-váhy

jako snoubitelné červencové partie flašerství a těch šesti strojů bez přídě a informace o cestách

které urval unavením navrácením do bytí nějaký časo-explorační břítil po orlojech velkých gest

směšujících tvary a zvuky do aspirativní chvivosti nejdálnější chvíle a dopady mírných & nezvládnutých alegoriích

o níchž jsi prosnila celé předchozí vtělení aniž by ses napila mých rtů které si sebou nevezmeš ale děkuji za příběh i absolutno se tváří jednou úskočnou noblesností plakátu spanilého a podruhé vybičované k pauzám a přestrojení nad zámkem vysoké kontemplace

jež jsou ona a rty absolutního pastýře

a jako takové jsou vyžehnanými toulci

které lnu jako božský velrybář abych velebil jedinou lístečkovou prachvivost vzoru

ve hvozdném hvozdečku sílícícho štebetání

rajských vábniček šťastných květenství

pučících do mnohomilostné kvítivosti klíčících prajantarů himaláské dužiny svatých hor

plouživých popěvků starého jeruzaléma

vydaného až k jezerům šumavským a neumírajícím

pohledům nad drahé uctivé básnické hroby

české kotlinky

nevýslovně

nevyslovitelně

nevylovitelně krásně

překrásně

jako choulostivý zvyk jedné knihy plné červotočů

nejkrásnější knihy po zapomenutém času plahočivého jitra hor

které je příliš horké a vzduté a neshledané a nikdy v smaragdech očí prvního jsoucího nestárne

a proto jsi ty & já nikdy nemohla být napsána ani zažehnána neboť pokračuješ za nás...

neboť tato synova zlatorůžová návratu-tělení nebyla nikdy zažehnána ani jako pasti post-warpových motorů na astro-inženýry nekonečné energie rezervoárů nejláskyplnější ne(o)-budoucnosti.