Když jsme ještě děti byly
veršíky nás potěšily
se zvířátky, s obrázky
mámě kladly otázky:

"Co je tohle, to je vláček
tamhle zase letí ptáček
tady motýl květy hledá"

Fantazie mezí nemá

Z knížky jsme se těšily
básničky se učily...

Máme rádi babičku
když má na nás chviličku
čte nám večer u postýlky
hezké jsou společné chvilky.

Než upadnem do spánku
povídáme říkanku
jak méďa honil motýla
až máma se mu ztratila
našla ho ráno u dubu,
říkal "už zlobit nebudu".

Dětem se líbí básnička,
už zavírají očička
a babička si přeje jen,
pro svoje vnoučky krásný sen...

～❉～