Dvanáct měsíčků

Byla to zvláštní náhoda
když vprostřed zimy uzrála jahoda
na pasece ustlané bílou peřinou
kde se čas zastaví s příští vteřinou
tam dvanáct měsíců sedí kolem dokola,
až jeden z nich na Marušku zavolá :

,,Macecha tě vyhnala ze dveří
do tmavého lesa,za divokou zvěří
Abys jahody přinesla do setmění ''
v lednu bude jahod celé jmění
odejde i mráček z oblohy blankytné
zimním lesem ledové slunce zasvitne

V košíku plno jahod, od dvanácti bratří
,,naše sestřičko,ber - od nás vše ti patří
,,Děkuji vám ale domů se teď vrátím
nebojte se o mne však se neztratím ''
Hlubokým lesem pospíchá k maceše,
které bída zatím sedí na střeše

Doma ve zlato se jahody promění
hnána závistí macecha dlouho nelení
spěchá k lesu, ke dvanácti měsícům
,,Chtěla bych šaty a nový dům''
sotva však své přání pronese
jako socha ledová stojí v lese