O spadlé hvězdičce

Tisíc let,měsíček bledý,
mnohé na zemi vídal
a však jednou přece,
malou hvězdičku neuhlídal

Spadla hvězdička do brázdy
kde strašák stojí v poli
vracel se sedlák z roboty
hvězdičku zanesl do stodoly

Tam začala jasně zářit
jako tehdy u jeslí
když Kristus se narodil
a pastýři mu dary nesli

O jedné letní noci,
měsíci roste skráň bledá
chudák ten tatíček kulatý,
hvězdičku celou noc hledá

Nenašel jí příštího dne
kdy na zem včera spadla
chudák měsíc se trápí,
až tvář mu celá zvadla

Měl hvězdičku jako dceru
jež vychovával od mala
teď nemůže na ní zapomenout
jak na nebi se smála