Bedřiška a rytíř Dornst

V Jizerských horách,se stříškou
narodila se dívka odvážná,jako chlapec
podle rodné vísky nazvali jí Bedřiškou
jíž pak duchové přidají listy do kapes

Doslechlo se děvče o rytíři prokletém
jako Faust upsal se ďáblu a duše bloudí
občas jako vánek kolem tváře prolétne
někdy ho osud do kůže vlčí soudí

Když stala se dívka krásnou pannou
přišla sama k Trništi,kde čněl hrad
oči,jako louče v přítmí planou
jen mlčky čeká kdy objeví se brat

Tím výtečníkem,sám rytíř loupeživý
k němu právě se dívka dnes vydala
z hlubokého lesa neuteče,jak je živý
cestou znavená Bedřiška tiše vzdychala

Rytíř Dornst tuze chamtivý byl
penízky měsíce se sypou do nádvoří
mnoho šperků,zlata v chodbách skryl
zatímco stříbrná luna na obloze táboří

Bedřiška rozhodla se pomoci v dobrém úmyslu
ráda by rytíře zlého navždy zbavila prokletí
když moudrá léčitelka poradila bez rozmyslu
musí dívka k Trništi,než se čas rozletí

Ta vědma,jež odvahu dívce dala,byla Trudy
ukázala cestu na Trniště kolem hory
,,Po Vysokém hřebeni musíš děvče tudy,
kde teď bublá Nisa a šepotají bory ''

Cestou k Trništi míjela koňské povozy
strach se tenčil s každým tím krokem
před černým stínem skály vlčí hlava lomozí
jehož oči odráží světlo na nebi hlubokém

Přesto ruce sepjala,až srdéčko jí buší
věta kletbu zlomila,než se Bedřiška vrátila
,,Buď věčný mír a pokoj tvé duši''
tak končí příběh,jak pověst pravila