..tvor jménem Víra..

V lese – kde mlha každičký krok provází
a bahno se až po kraj mysli rozprostírá
žije tvor zvaný jménem Víra...
Vždy za úsvitu věků mezi lidi vychází!

A zrodila se v bouři světa krve.bolu
i zrodila se z potřeb tužeb ukrytých
všech, co jsou sami - co neznaj´ být spolu
Víra je panictví- jíž protipól je hřích

Vždy s tmou se tiše od hvězd snáší
zrak roste s špínou našich skutků
když srdce přetékaj´ hnilobou ze žaludků
nabobů posmrtných – tam Víra poklid vnáší

Snad na kraj světa slétla by pro extázi
Má v tváři vrytou špínu našich bot
Pálí ji otázky – však s Nadějí se schází?
tam v duši, která tuží se z té beznaděje zout?

Máchnutím křídel – století se ztrácí
a zoban odsouzen má člověk k mlčení
V náporu vichru háv je zbrocený
pláčem žen, dětí, co klečí před monstrancí...

Snad síla Touhy přitáhla ji k zemi
Pera dík prozření se barví v vteřinách
Ach lidi...překročte ten pomyslný práh!!!
...protože doufat znamená, mít ryze nové vjemy...