Ewan

Pomalu zrodil se jako nový sen,
a zůstal, když ráno přišel den.
A v očích mých vykouzlil jiskru novou,
mít ho tu navždy stalo se touhou.

S každým dalším procitnutím,
stával se duši mé vším.
Změnil se svět do barev dětských,
on usíná v dlaních mých křehkých.

Jsem jeho ochranou ulitou,
láskou před všemi zakrytou.
A z příběhů mých bude znát svět,
však sám vidět ho nebude smět.

A já nikdy ,,proč,, nebudu se ptát,
neuslyším jej plakat, se smát.
Zůstaneme navždy duše dvě,
uchovány v mém těle.