Tatínkova holčička

Byť nejsi krví jeho krve
či pro oči pastvou,
mlsně si Tě prohlíží,
až podezřele často.

A co na tom? Vždyť je otec,
hlava celé rodiny.
Může, co chce. Měj ho ráda!!
Tenhle cit je povinný!!!

Úsměvy mu oplácet
vypadá tak nevinně.
Jen nenarušit zřejmý fakt,
že žiješ v šťastné rodině.

Veroniko, všeho s mírou!!
Kdy už Tě to trkne??
Vše, co takhle začíná,
se jednoho dne zvrtne!!

V noci skřípot vlastních dveří
Tě probere ze snění.
Kdo by hádal, že se táta
v noční můru promění??

"Veroniko, buď už zticha!!",
ruka kryje rty.
Jeho vážně nezajímá,
co teď cítíš Ty..

Bolest klamu, praskot v srdci
k tomu slzy hořkosti.
Takhle nějak vypadá
definice nešťěstí.

Tak slabá a cítíš křivdu,
žes zůstala bez pomoci.
Ticho slz se rozprostírá
v křiku dnešní hrůzné noci.

Bolí Tě to, trápí Tě to,
jak jen budeš žíti s tím,
když se z toho hříchu stal
každodenní evergreen??

Opovaž se, opovaž,
zkusit utéct od chtíče.
Vždyť etiketa praví nám:
"Milujte své rodiče!!"