Na křídlech vážky

Na křídlech vážky,

neb měl jsem nésti svět

čekal jsem však marně,

že promění se v květ.

Na spocené dlani

se mi slunce klaní

od východu,

kde vítám ráno

jak věky tomu je dáno.

Na křídlech vážky,

neb měl jsem nésti lid,

K novému věku

a ty sluce mé sviť jen sviť!

Na spocené dlani

se mi měsíc klaní

k  zapadu

se vlci obracejí s naježenou srstí

já vítam tě!

Má milá,

žádoucí!

Smrti!