Smutek

Na kousky rozbitá, jak váza slepená, úsilím stojí. Však dýchat se bojí. Střípek co ztratil se, střípek co chybí, jen ticho v prostoru tu bolest vidí. Stojí a čeká, čeká na člověka, na ruku co hladí a objímá a vše ji zajímá. Tak už přijď anděli, prý tě tu viděli. Vezmi mě za ruku, odejdem bez hluku, tam co jen láska je, tam co nic nebolí, možná tam dolétnou sokoli. Já stojím tu a hledím do slunce, jen třpyt a jas bez konce, ruce co hladí mě, milion paprsků, já láska jsem a ty jsi tu. PS. Víte lidičky, život je mžik kratičký. Smutek se proto rychle ztratí, radost a láska jsou na trati. Já přepnula jsem stanici, vy jste tou rukou ladící, či hladící? Já budu ráda láskou všech, co nemá spěch, jen občas trošku pohasne, než naladí se na věci úžasné. Miluji vás a děkuji objímám a miluji