Holub v hrsti a rozum na střeše

Trvalo to sto padesát let
Než k rozumu přišel kmet
Jen aby ho rozšlápnul
A stal se z něj zas vůl

Moudrost prý hlupákům do ruky nepatří
Jedině tak chyby své nikdy nespatří
Chybička se totiž vždy nějaká vloudí
A kdo by chtěl vědět, že se ve fekáliích brodí?

Prosťáček na mysli
sic mluví nesmysly
Hravě však bruslí na tenkém ledě
Mozek předčasně věnoval vědě

Nevědomost je sladká, pravda, ne?
Proto dědoušek do kalhot se nevejde
Cpal se jí jak čuník celé roky
Ztěží zvládá na záchod kroky

Kde tedy moudrost světa jest?
Na konci každého života cest!
Tehdy dochází konečně k prozření
Že rozum pro lidi určený není!