Sama

Na věži kostela odbila pátá.
Tisíce lidí spěchá a chvátá
k rodině, dětem, přátelům.
U nás je prázdný dům.

Klíč v zámku skřípe prázdnotou.
Studená marnost vane síní.
Pokoje křičí prázdnotou.
Na okna teskně kreslí jíní

vzpomínky, vonící po růžích
a po smíchu a dětském pláči
a chutnající po koláči
u prostřeného stolu.

Byla to pravda? Nebyla?
Už dávno nejsme spolu.

Na věži kostela odbila pátá.
Tisíce lidí spěchá a chvátá
k rodině, dětem, přátelům.
U nás je prázdný dům.