Samota a odpuštění

Dnes tu sama u stolu bdím,

z přítele přítelem máš se mi stát.

zda-li to skutečnost?skutečně vím.

srdce jsem dala a stále chci dát.

puklo mi srdce a jen ty víš proč,

duše má radí mi přecejen skoč!

Nuselák blízko,

srdce mé nízko.

ze sdrce do srdce nůž mi byl vražen,

můj milý příteli, chmůry mi zažeň.

Teď ze mě pomalu, tiše krev stéká,

i moje rodina dosti se leká.

z bolesti duše se pomalu škrabe,

hrob pro radost tiše si hrabe.

Či snad jí utopím v básni?

kdyby ne, světlo tu zhasni.

Tebe mám ráda a tebe chci ctít,

láskou k tobě já dál budu žít.

kámoška tvoje já budu ráda,

pokud ti nevadí má malá vada.

Vadou je obrovská na srdci rána,

která se zjevila jednoho rána.

Tu ránu způsobils ty svojí láskou,

odkryl si oči překryté páskou.