Zrada

Tak mě zas jednou zradila moje duše,
co bez takového kousku člověk zmůže?
Vůbec nic.
Tak proč žít.

Tak mě zas jednou zradil můj rozum,
ale bez něho já si poradím.
To už znám,
nežiji, přežívám.

Jenom naše srdce vede nás slepě ze skály,
co víc bychom si vlastně přály?

Skoč, skoč a nemysli,
co bude dál,
zapomeň na smysly,
na rozum co si s tebou hrál.

Nemáš co ztratit,
vždyť je jen přechodné období,
jen to pochopit,
a ten kdo to nechápe,
nezbývá než žít...