Oba ví / Obavy

Zrovna ulehám,
(pozdě, já vím).
Sám sebe se ptám,
ač se nedovím,
jak zní odpověď,
krátká a prostá.
(Snad usnu hned,
počítám do sta.)

Je to správné,
co se teď děje?
Jsou pryč ty dávné,
zlé beznaděje?

Nechci ublížit,
tobě už vůbec.
Umím s někým žít?
Nebo jsem sobec?

Hlavou mi lítá,
obavy budí,
dušičkou zmítá,
úzko mě studí...