SLOVA A SLZY

Pláčeš černobílé slzy
co tak hustě porostlé ostnatým drátem
se zaplétají,až tam
kde prosakuje tma
jako jehličky

a kostky slov domina
padají skrze sen tak hluboko
jako tvoje oči
co bolí je
i sebemenší odstín slunce

a tak pláčeš….ale je to brzy
slova už narostla v kráter
a hřmí v proudu erupcí,až tam
kde jsi odešla
jako život maličký

a základem je rodina
taková sociologická definice na oko
s prostornými dveřmi a okny
a průvanem co ožije
pro dvě a půl unce

pláčeš ostře kamenité slzy
pro ta slova
co potřebují umělé dýchání
než vydechnou naposledy
a ztratí svojí sílu a krásu

pod hlavu jím dáváš polštář
a přikrýváš je peřinou
ale ona dál stárnou
každým dnem

protože nelze je vzít zpět
a zabalil je do plen
jako krásné nevinné dítě

já vím!
proto pláčeš
protože jich lituješ!