NEPORAŽEN

Ač studený vítr mě zmrská s ledovým deštěm zbičuje mé tělo se vší pílí,
Hřmění blesky oslepí mé oči a ohluší uši.
ač živly trestán, nepovolím, neztratím nic ze své síly!
Nezřeknu se svobody v mé duši!

Ač v ponížení hnán bez šatu povzbuzen ranami holí
a výsměchem ze všech stran, širého okolí.
Ač ponížení jedna z ran co nejvíce snad bolí,
Já nikdy nezapřu se svobodné vůli!

Ač v okovy upoután,
schován před celým širým světem.
a jen černočerná z vran,
zapěje mi pro radost jak matka svým dětem.
Já nepustím svou zbraň!
V pěst zaťatou dlaň!


Ač sto o síle koní, bude chtít mi zapřít každé právo
Svými pažemi snažit se umlčet má ústa!
Já ze všech sil rozkřiknu se jak svobodné slovo,
jež každé z tyranií ta největší pomsta!

Ač na tvář políben jidášovo ústy,
žalem jak rána zanícen k zemi na kolena padnu!
Ač plazit se budu v prachu,kamením cesty!
Nikdy nesetrvám! Poraněn truchlit na dnu!

Ač pro boj nenarozen, pro pobavení mocných budu se muset bít!
jak pes v aréně na život a na smrt.
Ač ztratím sil a budu k zemi sražen,
s posledním svým výdechem upustím svůj meč a štít
Já zůstanu neporažen!