Anotace: Když se ve městě zastaví život. Asi tak na dvanáct vteřin.
A s každým úderem hejno ptáků
(je poledne, jedenáct přesně)
na kusy rozervou těla mraků
(poté co každý z nich obejmou něžně)
Vrhají stíny co po zemi bloudí
(na tvářích lidí vždy zůstanou viset)
do očí, úsměvů, srdcí se vloudí
(usnou nám v duších a nechtějí zmizet)
Lepí se na čelo, kreslí tam vrásky
(slepý harmonikář nesmí je spatřit)
tiskne si do klína tělo své lásky
(a pláče písničku co všem smí patřit)
Myslím, že až přestane zvonit,
roztáhne křídla, a odletí s těmi ptáky.
Krásné i zajímavé...
28.07.2012 20:41:49 | Loira
Zzajímavé?hm?:)
28.07.2012 20:42:45 | Písnička...
No prostě mě to zaujalo nejen verši, ale i čímsi mezi řádky,
co vidím tak nějak po svém... :-)
28.07.2012 20:47:32 | Loira
jak jsem již řekl - je to dotek poezie, nic více než poklonu tady udělat nemůžu.
08.04.2012 09:49:20 | gabkin
Za poklonu děkuju. Příště se snad budu dotýkat s větší obratností.:)
08.04.2012 11:26:48 | Písnička...
Ty v těch svých dílech máš vždy nějaký skrytý otazník, který nám ponechává prostor domyslet si...to se mi líbí!!
29.03.2012 14:26:40 | zaba.zuzla
tebe si budu muset pořádně pročíst, esi ty konce tak píšeš všude :o)
23.03.2012 13:26:12 | hanele m.
jenom tam kde bych ještě něco ráda dodala, a ve verších na to není místo:)
23.03.2012 14:15:05 | Písnička...
Momentálně se mi moc trefila do gusta:-), pěkná ST
10.03.2012 19:07:31 | kočkopes