Falši,tvé jméno je žena

Falši,tvé jméno je žena
proto jsi byla počatá,proto jsi byla stvořena.
Tvé tělo toho tolik říká a chce říct,
ale ústa přesto mlčí a neříkají vůbec nic.
Neposlouchají řeč těla
a neříkají to co by říci měla a chtěla.
Přetvářka,faleš a snad stud jí ústa zamkli
a klíč skončil někde na dně v rokli.
Jen málo kdo se chce do té rokle vydat
sestoupit do ní a ten klíč z ní vyndat.
Každý vidí spojené s tím nesnáze
a uvažuje,nebude-li to v budoucnu vykoupeno draze.
Snad proto byly ženy stvořené
aby když myslí ano říkaly né.
Udělat pravý opak toho co cítí
a atˇ si o tom každý co chce myslí.
Tam kde každý jiný člověk má jasno
tak žena má plno otazníků a nad reakcí nestačím žasnout.
Když vyznáš jí lásku a řekneš jí mám tě rád
tak odpoví:Já tebe taky,ale jsi jen kamarád.
Už nebaví mě knihy jménem žena číst
ani prví,ani poslední té knihy nezajímá mě list.
Nechápou že se v nich dá číst
bez toho,aniž by museli cokoliv říct.
Problém je že říkají něco jiného než já vidím
to se potom cítím trapně,to se potom klidím.
Vidím v tom rozpor a nesoulad
a musím obraz té ženy v sobě rozbourat.
Už se mi nechce v ženách číst
ani jeden jediný list.
V důsledku toho co jsem s nimi prožil mám citovou invaliditu
a taky už nevěřím tomu že nějaká PRAVÁ objeví se tu.
Pobírám emocionální důchod,
o nic se nesnažím,nikoho neschánim
a nechávám událostem volný průchod.
Mé srdce už nevnímá a necítí vůbec nic
a asi to je to nejlepší co může mít.
A to.Věčný srdce klid.