Neplivu oheň, jen jiskřím
Neplivu oheň, jen jiskřím
ze strachu, co řekneš,
když přijdu domů před půlnocí,
když zapomenu zavolat
i když volám nevhod,
zavírám ústa, bráním se mlčením
před Tebou
přede mnou samotnou.
Neplivu oheň, jen jiskřím
někde uvnitř chci vybouchnout a hořet,
pálit a spalovat
Tvoje slova, Tvoje (ne)city,
svou nenávist
a svou lásku o to víc.
Polykám vlastní slzy, kterými jen hasím vztek,
zakryju vlastní dno pod pár úsměvů,
jen ať nevidíš, jak mě to bolí,
Mami
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
haha. vidím, že je tu stejné vlnoví.
mamku už jsem týden neviděla... a bydlíme samy ve tří pokojovém bytě... a ano, bolí to.
17.03.2012 09:25:33 | Zamilovaná do nezamilované doby
Neni lehke s ni mluvit,...a uz vubec ne ji rikat svuj nazor:( dekuji za komentar..
16.03.2012 15:51:53 | MishaX
Ja to doma měla dost podobne ... ani nevim jak se to zlomilo. Proste nejak se to ve me zvrtlo a rekla jsem ne, takhle to nejde. A zmenila moc a moc veci v zivote, vcetne tenhle. Mylsim, ze ve starsich vecickach co tu mam se o podobnych problemech taky zminuji.
16.03.2012 16:03:12 | Aaliyan
Bolavá básnička, viď ... myslím, že bys neměla hasit vztek. Člověk by měl druhým říct, co si myslí ... napřed to možná bolí, ale pak ... pak přijde úžasná úleva.
15.03.2012 21:10:22 | Aaliyan