Když úsměv umírá

Když místo vzduchu vodu nabírám,
když škrtí mě to nejpevnější lano,
proč není ráno jako ráno,
jak to že není teď jako dávno,
proč zas sílu po síle
pomaloučku sbírám…

Když místo smíchu rty do pláče otvírám,
když tísní mě ten velký tlak,
proč není včera jak pak,
jak to že snažím se tlumit sluch a zrak,
proč zas před světem
oči pevně zavírám…

Když místo cukru hořké nabírám,
když bolí mne špička jazyka,
proč myšlenka za myšlenkou tiká,
jak to že radost ve mně vzlyká,
proč ten úsměv
tak často umírá…

Proč včera jsem se smála
a chtěla krásné chvíle objímat,
proč už je to minulost,
bude zítra
i dnešek minulostí,
budu se zase smát?