Břízka

***

jak nevěsta smutná panna
stojí zrána uplakaná
duhovými skleněnkami opentlena
šminkami ještě nedotčena
do vlasů jí vpletla noc
hrst perel před svítáním
poslala jí je hned po snídani
k tomu přidala pentličky z lístků
by ustrojily tuhletu břízku
ta kulatá sklíčka jí krášlí i víčka
paprsek slunce pohladí líčka
však ona jen tak nezrůžoví
piercing ji v pupíku
kapička rosy zdobí

její nahé tělo je propleteno
šňůrkami z průhledných korálků
kotníky náramky ověšeno
to nešťastní v noci
do polštářů své slzy pouštějí
aby se přes den jim dýchalo volněji
se svítáním perly posbírají
v přetěžké řetězy navlékají
aby jim zdobily šíji
další den v naději přežili
a s brzkým nočním soumrakem
a sovím zahoukáním
v bolesti oblečeni
perly se opět v slzy změnily

*

však jaro se měří na trylky
slzy osuší slunce jas
a s prvním kosím zazpíváním
břízka se zapýří
v pentličky ustrojí
milého před světem
v svých pažích utají
pak smutky ze srdcí
opustí i poslední zimní mráz...

***