Jsme semafory lidských vztahů,
jenž s předsudky se přátelí.
V partii šachové,
v posledním z tahů,
jizvy se nám zacelí.
Bez rytmu verše,
bez rytmu čas,
bez rytmu žijí,
na každém z nás.
Slovo bez obsahu není,
láska zasévá i plení.
Já a moje vnitřní bestie,
na čem záleží, kdo přežije?