Skrytý

V místnosti u stolu, sedí sama
sleduju ji dlouho, už dlouho je sama
sklenici vína svírá v rukou, přemýšlí
se smutkem v očích, tak sama.

Rád bych k ní promluvil, tak rád bych ji pohladil
jenže mám strach, když uslyší můj hlas, dostane strach
kdo z vás by chtěl zažít, jak na vás mluví obraz
nezbývá nic jiného, než mlčet dál.