Tobě, co jsi ztratil cestu

Slepý starče na rozcestí,
kolem tebe les a klestí,
cítíš, že už nemáš sil.
Cítíš, že už končí cesta,
že ti život nic nechystá,
neboť nemáš jasný cíl.

Už jsi prošel křižovatky,
chceš-li lásku, nebo statky,
vždycky jsi chtěl obojí.
Tahle je jen jedna z mnoha,
však poslední, ztratils Boha,
cítíš, že už nelze jít.

Máš za sebou cestou dlouhou,
hvězdu lásky hledals pouhou,
ale nikde nezářila.
Bojoval jsi s neúspěchem,
avšak s tvým posledním dechem,
i chuť žít se vypařila.

Málo smíchu, příliš práce,
plný strastí bez legrace,
připadá ti osud tvůj.
Nemáš chuť už vidět světlo,
všechno dobré zlo ti smetlo,
říkáš „běž“, však srdce „Stůj!“

Srdce říká „Zamysli se,
Nechoď slepě, máš dost práce,
zjisti, co jsi pokazil.
Když jsi lidem ubližoval,
zlé železo v ohni koval,
osud ti to oplatil.

Za své hříchy neseš vinu,
od zlé mysli k zlému činu,
všechno se ti jednou vymstí.
Máš však šanci vykoupit se,
plno lásky, světla více,
víc než šedý prach a listí.

Čeká na Tě dobrá doba,
bohatství, už ne chudoba,
přicházejí dobré časy.
Utrpením zaplatil jsi,
teď jsi volný, volně žij si,
nečekej již dál na spásy.

Vezmi do svých rukou osud,
zvedni hlavu, ne jak dosud,
tvé štěstí je nadosah.
Prozři, starče, štěstí uchop,
minulost je pryč, tak pochop,
tvůj terč čeká na zásah.

Poslechni mne, svoje srdce,
chytni štěstí, rychle, prudce,
neztrácej již dále čas.
Najdi znovu pravou víru,
víru v sebe, ve svou sílu,
ať nestřese ji žádný ďas.

Před sebou tu máš dvě cesty,
nenapoví, slovy, gesty,
která z nich ta pravá je.
Vykroč hrdě, srdcem čistým,
vírou v duši, klidem v mysli,
a správné budou obě dvě.“