In memoriam

Pamatuješ, na časy dětských let?
Pamatuješ, kdy jsi šel s první láskou na výlet?
Dnes ležíš, oblečen do černého, zůstávají jen vzpomínky,
Kdy ve svých očích tě hřály lásky plamínky.

Pamatuješ na své první políbení?
Pamatuješ, jak ses bál, že se tvůj život náhle změní?
Dnes za tebou zase všichni přišli, s květinami,
Místnost zaplněna muži i ženami.

Vzpomínáš, jak ses rozhodl oženit?
Vzpomínáš, jak kvůli té jediné ses chtěl proměnit?
Co z toho vlastně zůstalo?
Květiny pod tebou leží, není jich málo.

Pamatuješ, jak se narodil tvůj jediný syn?
Pamatuješ si, jak vyrostl a rozhodl se být pravověrný skin?
Dnes ani nepřišel, ale jsi považován za skvělého otce,
Když ho prvně držely tvoje ruce.

Pamatuješ, jak jsi poprvé dal synovi na zadek?
Pamatuješ si, jak ti prvně řekl, že se mu líbí Radek?
Květiny pomalu vadnou, mramor pomalu chladne,
Slunce zapadlo, tma na zem náhle padne.

Pamatuješ si, jak jsi dřel, aby se tvůj chlapeček dobře měl?
Pamatuješ si, jak ti řekl, že neví, co by chtěl?
Ruce, které ho drželi, dnes zůstaly nehybné navždy,
Tvůj příběh zná z nás de facto každý.

Pamatuješ, jak jsi objevil první vrásky?
Pamatuješ, jak ti vadily synovy lásky?
Oči máš dnes už zavřené, už neuvidí další divy,
už nebudou číst v dopise synovy pochybné motivy.

Pamatuješ, jak ti tvé jediné dítě řeklo, že má HIV?
Pamatuješ si, jak si přemýšlel nad homosexualitou, co to za zvláštní div?
Tvé tělo ztrápené, zavírají černé víko, hudba tiše doznívá,
Plačky pláčou, zrak diváků na tvou rakev se dívá.

Pamatuješ, jak tvůj jediný syn se zabil v autě?
Pamatuješ si, jak jsi pak seděl tiše v koutě?
Ukládají tě k tvé krvi, rodiče i dítě, opět spolu,
Záznam o tvé smrti už zapsána v matričním protokolu…