ještě je čas

měl bych už začít brát život vážně
obléci dospělost,rozumnou tvář
napsat pár poznámek do diáře
dát snítku máty pod polštář

možná však nechci,ještě váhám,
nechci se kouzla dětství vzdát
jen tak si v trávě polehávám
a o ní sen si nechám zdát

nemám rád tyhle vážné chvíle
nemám rád sporty vyšších tříd
snad ani trapné ticho v sále
zvuk po tabuli jdoucích kříd

rád hledím na labutí krky
na jejich ladné rozpětí
když s jemnou brázdou od hladiny mizí
tam zrodí se i dojetí

ta bílá krása snově letí
pak hejno mizí s obzorem
kdo viděl z výšky hloučky dětí
pro toho smích je motorem

nechci být vážný,platit daně
uklouznout,skončit pod ledem
chci jenom věřit odhodlaně
že dá se žít i s nadhledem