SAMOTÁŘ

Poznáte jeho tvář
Čitelná jak slabikář
Zpravidla žije sám
Možná závidí i nám

Nad ním stejné nebe
Však sám sebe
nikdy se nezeptáš
„Tak co - jak se máš“

Jistě často se i zasní
Žije pod vlivem básní
náš malý velký poeta
jenž tak již po léta
mnohé i rozplétá

Ve verších se vznáší
o lepší zítřky se snaží
jako štětcem přímé tahy
líčí krásné lidské vztahy

Všichni lidé jsou krásní
Stejně jako život náš