...Pocity necity...

Snad uvízla mi v oku řasa
neb všechno má teď jiný tvar,
svět zaplavila pokřivená krása,
dvě šklebící se osoby - divná scenérie,
ach ano, všechno jiné je.

Jak kámen kamenem
by vykřesat chtěl ryzí city.
Bušíme do sebe, prýštíme se v prach.
I zcela obnaženi
brousíme naše ostré hrany
a mezi námi vládne strach.

Až budem zcela zaobleni,
až všechnu špínu smyjeme,
najdem jen kámen na kameni,
místo, kde žádné jádro neni.