Únor

Tak neoblíbený, až protivný to měsíc vichrům se nikde neschováš chladem se chvěješ na šíji žár sluneční si marně přeješ. Alespoň, že si ještě na to minulé jaro pamatuješ.. Ach, kdy už to ale já pochopím? Že dávno svět poupaty zas růže zdobí. Zavři oči. I na chvíli krátkou jen neb se ti nikdá nesplní ten tvůj dětský sen! Tak zlý zas, je k vůli čí to měsíc?