Loudavá cesta

Leč loudavou jdete cestou,
kde stromy ve dvoustupu stojí,
s holí si o zem se zemí ťukají,
mozolnaté ruce s náladou mrzutou.

Větrem nechávají slunečnice vlasy vlát,
k podzimu už kloní svůj jedinečný háv,
chtějí kvést a navždy v zemi stát,
tam, kde křížek stojí tak dlouho už zdráv.

Spojen vůní z parfémů exotických,
jeden příběh splétá se v druhý,
kde vyšlapanou pěšinou znějí stesky,
těch kamenů, co mají být z cesty.

Leč loudavou jdete cestou,
sluncem následuje Vás,
Váš stín…