Jak jste hloupí a nuzní,
lidé dnešní,
- spíš karikatury.
Snad jen smrti,
jste ještě dlužní.
Jste směšní,
- jste zrůdné stvůry,
dny vás drtí.
Nenávidím vás,
vaše prázdné, malé hlavy,
váš pach,
pohledy k zemi.
Jak přehlížet snáz,
vaši existenci - a stavy.
Buď tlach,
nebo jste němí.
Svědkem je nebe,
ctnost a etika - jenom sebeklam,
pln excesů.
Čím víc vámi pohrdám,
hnusím si sebe.
Všemi obklopen, jsem přece sám,
a myšlenku nesnesu,
že se vám podobám.
no....tohle ani komentář nepotřebuje...jen chci říct - moc hezky napsané !!!
27.07.2012 23:14:47 | VIOXX
Ale no tak, všechno má svůj rub a líc... Není to jen momentální rozčilení?
21.05.2012 22:16:24 | kryndy
Člověka, jednotlivce, osobnost - mám rád, to lidi jako společnost a masu zavrhuji.. v tomto je, pro mě bez výjimek, méně více. Ale byl bych rád, kdybych se jednou přesvědčil o opaku!
21.05.2012 22:51:07 | VE
myslím že v tom závěru je to všechno - kdyby měl člověk jistotu že one je jiný, dokázal by mnohem víc odpustit
21.05.2012 06:53:04 | hanele m.