Surviver

Jak hlava plná může být,
sít myšlenek a každá nit,
tak naplněná city, pocity,
z kterých papír syť.

A ta každá z nich,
soumrak všech pých,
je jako líh, co vyvolá smích,
i smutek... Dobrý, či zlý skutek,
však i myšlenek kladných či vadných.

Každý lok je jak krok,
rychle tě to chytne,
sleduješ ten krásný mok,
snad to bude pitné.
Servírce spropitné,
je tu další skok,
pak tě někdo chytne.

Nebo ne a padneš.
Zem se zvedne a udeří tě,
když jak sněhulák vadneš.

Jak bys duši vypustil,
sleduješ sám sebe,
srdce, tělo, nebe.
Jak jsem se sem dostal,
tráva jemně zebe,
co když už mi jebe.

Myšlenky jsou jak dny...
Přichází a odchází.
Spousta nápadů a vizí,
zůstanou či zmizí,
vlastní, cizí.

Myšlenky jsou to jediné,
co vždy s sebou máte.
Či spíše prátelé,
které máte v každém srabu,
místo mnoha srabů,
co jen mluví a pak...
Nic.
Jen hic, když sám se v tom smažíš,
a bojovat se snažíš,
protože sám sebe si vážíš.

Neboť jen přežít v klidu chceš,
chlape to se sakra těš,
že všude bude jenom lež...
Snad mysl tvá to přetrvá.
Ikdyž prý jsi veteš,
nakonec je všechny smeteš.

Je tak těžké být jiný,
jsi tím jako vinný,
A pokud nejsi silný,
a mentálně pilný,
Nemáš šanci na úspěch.

Vím to,
společnost má svoje síto,
a někdy bolí to.

Nechápavě se tváříš,
když běžíš, křičíš,
do všech cestou vrážíš.
Šepot němého větru s sebou vláčíš.

Pokud však na to máš,
tak si toho sakra važ..
A pokud chceš, tak ukaž,
že jsi na to hrdý,
a jak jsi tvrdý.

Zůčtování sil a snah,
výsledek na špičkách vah,
Tak zahoď smutek a strach,
výhra nebo krach,
klid a nebo prach.
Však už jsi byl v mnoha hrách.

Na pokraji šílenství řvát nahý v zemi hluchých.
Jak příčina a důsledek blízké si jsou, tak zoufalství je daleko od agonie štěstí.
Ohlédni se zpět až v slzách za západem půjdeš.